I feel like I'm waiting for something that isn't going to happen.

27. srpna 2015 v 2:02 | Chloe


Strašně mě mrzí co všechno v posledních 4 měsících podstupuji, kvůli tomu, že mám city.
Nerada píšu o pocitech, celkově je nerada dávám znát, přijde mi to jako projev slabosti.
Kdyby někdo věděl jak moc slabá jsem uvnitř.
Vím, že pokud vztah neklape měl by se ukončit, jenže co když nechceme ani jeden a radši budeme nešťastní než abychom přišli o toho druhého?
Topím se v tom už od našeho prvního a pro zatím posledního rozchodu, kterým začal tenhle stav.
Bylo romantický jak si na mě sháněl číslo místo toho, aby mi napsal na facebook.
A jak jsme se o dva dny později líbali u vjezdu ke mně domů, jak se mi za to omlouval a jak se choval.
Kam zmizel ten milej kluk?
Teď si pokaždé řeknu, že je to v pohodě jen když spolu mluvíme dýl jak 10 minut před tím než skončíme v posteli.

Když náš vztah prodělal v květnu kolaps a on byl nejvíc času s mojí bejvalou nejlepší kamarádkou, tak strašně moc mě to zničilo, jenže tady byl A., kterej mě z toho dostal a potom tady se mnou byl i jeho bratranec, kterej mě strašně podpořil a postavil se v téhle šarádě na moji stranu.
Jenže D. se mi omluvil a já si naivně myslela, že všechno bude v pohodě jako předešlé 4 měsíce.
Nebylo.
A tak jsem se dostala až k tomu, že jsem se mu měsíc vyhýbala a on se mě jeden večer zeptal na to co vlastně chci, řekla jsem mu, že o něj nechci přijít.
A jak to pokračuje? Úplně stejně, já jsem nešťastná a dělám naschvály, zatím co on není schopnej ozvat se mi víc jak jednou týdně.
Chtěla bych tak moc zpátky náš starej vztah, to jak mi chodily smsky na dobrou noc i když jsme spolu před několika málo minutami mluvili, chci zpátky to, jak mi schválně psal ráno před tím než mi zvonil budík, jen abych si po probuzení mohla přečíst to, jak se za mnou těší, že mu chybím a že mě má rád.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alexandra☯ Alexandra☯ | E-mail | Web | 27. srpna 2015 v 21:52 | Reagovat

Ja, ja neviem ako to napísať, asi som neprestala tak úplne písať, stále píšem, len už som vyšla z cviku a je mi tak strašne ľúto, že som mala celé 2 mesiace prázdnin a nebola som schopná napísať ani jeden skurvený článok. Ale ďakujem za tvoj komentár, možno ma posunie k tomu, konečne niečo vydať. A mimochodom, tie motorky v pozadí sa mi veľmi páčia, mám k ním blízko, rovnako ako ty, typujem. Vraj v mojích článkoch je trošku toho smútnu? Cítim veľa smútku v tých tvojích a hlavne vôlu z tvojej strany pomôcť si, ale sama nevieš ako na to, pretože si uviazla niekde v strede, medzi svojími pocitmi a pocitom pomôcť si, bez toho, aby si dávala najavo svoju slabosť. Blog je taká tajná komnata, kt. sa vždy môžeš vyrozprávať a ona ťa vypočuje, nikto ťa tu nevysmeje, za tvoju "slabotu", ktorú ukazuješ na verejnosti. A preto to tu milujem a nedokázala by som sa toho vzdať. Každopádne, veľa krát som si hovorila, že Zlodej Myšlienok a ja, že je to s nami sakra zlé. A je. Veď sa nebavíme. Hráme neznámych. No najhoršie je, cítiť sa sama, no mať niekoho. A myslím, že práve tak sa ty cítiš. Tak rada by som Ti pomohla, no neviem ako. V podstate by som všetkým tak rada pomohla, lenže nejde to. Musíme sa cez to všetko dostať, spoločnými silami a tak Ti držím palce, nech sa cez to všetko prebojuješ a nech to stojí za to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama